Ohlédnutí za 1. májem 2011
Neděle, 1. máj. Pro někoho lásky čas, pro mě čas brzkého ranního vstávání za účelem výpomoci na jednom ze stanovišť na dětském dni v Baťově vile. Sotva jsem rozlepila oči, zjistila jsem nemilou věc - bude pršet! To mi práci venku vyloženě ulehčí a zpříjemní, říkala jsem si. Rozhodla jsem se ale nesýčkovat a vyrazit na akci s úsměvem. Dostavila jsem se na Čepkov k Takku, kde jsem měla sraz s Věrkou. Jen co Věruš dorazila, vyšly jsme smět Baťovka. Přišli jsme tam, nafasovali čepice a trika a taky jmenovky. Doufala jsem, že nebudu mít jako minulý rok jmenovku Martina. Nesnáším když mi někdo říká Martino!! Bohužel, zbyla na mě Martina, Marťu a Martinku už si lidi rozebrali. S obrovskou nechutí jsem si připla jmenovku na červené triko Baťa a začala jsem s Věruš řešit, ke kterému stanovišti půjdeme. Nakonec jsme si vzali jako minule stanoviště pro menší děti. Jelikož byl ještě čas než celá akce vypukne, chodily jsme s Věrkou kolem a mlsně jsme sledovaly frgály, které jakoby se převalovaly u jednoho stánku a křičely na nás: ,,Sněz mě! Sněz!" Pak ale naklusala Kája která říkala, že potřebuje nutně někoho ke koním. Na to jsem začala ječet že se okamžitě dobrovolně hlásím, začala jsem po Káji skákat a Věrka se taky trochu projevila. Kája řekla, že máme předat někomu naše stanoviště a jít ke koním. Zpočátku jsme tam s Věruš jen tupě stály a neměly co na práci - byly jsme tam absolutně zbytečné! Já se ale nevzdávala naděje a snažila se uklidnit Věruš s tím, že se co nevidět vodiči koní unaví a budou hledat někoho, kdo by vodil koně za ně. Nemýlila jsem se. Zanedlouho se uvolnil kůň a já se hned vrhla k němu. Jak málo stačí člověku ke štěstí! Akorát jsem toho koně vodila pořád dokolečka a přece jsem měla dušičku v peří! Až na to, že jsem musela hlídat děti aby z těch koní nespadly a s některými rodiči těch dětí byla opravdu řeč jak rozprávka. Například došla paní, strčila mi malou holčičku a říká mi: ,,A hlídejte ji ať nespadne!" a já na to: ,,Paní, tohle je ještě moc malé dítě, musíte jít vedle ní." Na to ona: ,,No to ani za nic! Já se koní bojím!" a já: ,,Dobře. Já vám ji pohlídám. Ale uvědomte si, že já za to dítě nenesu odpovědnost. Nesu odopovědnost pouze za toho koně a jestliže to dítě sklouzne nebo spadne bez přičinění toho koně, bude zranění dítěte zcela na vás. Takže si teď rozmyslete jestli hodláte podstoupit to riziko jen proto, že se bojíte." Ženská zůstala hledět a pak začla s vysvětlováním že ona je prej babička a že kdyby její dcera věděla, že nechává vnučku jet na koni, tak by ji zabila. To už ale nevydržela majitelka koní a vmíchala se do toho s tím, že to dítě pohlídá když je paní neschopná. Pak jsme tu ženskou dlouze kritizovaly.
I přes menší karamboly to byl dobrý den a já na něj budu vzpomínat velmi pěkně